[bez] [heřmánek] [kopřiva] [máta] [mateřídouška] [meduňka] [šalvěj] [třezalka]

<<< zpět

Bez černý
květ - 2 kávové lžičky na šálek nálevu, pije se až 5 krát denně
plod - 1 kávová lžička na šálek nálevu nebo odvaru.

Jedná se o všeobecně známý keř nebo menší strom dosahující výšky 3 - 5 m hojně rostoucí v lesích, křovinách, na rumištích, pustých místech, v plotech, zahradách a parcích. Dává přednost vlhkým humózním půdám a dobře se mu daří na dusíkem bohatých půdách. Je rozšířen téměř po celé Evropě a Malé Asii až do západní Sibiře. Sbírá se květ se stopkou, plod bez stopky. Doba sběru květen - červen (květ), srpen - září (plod). Obsahuje glykosidy (sambunigrin, rutin), fytoncidy, slizy, třísloviny, silice, plody navíc obsahují vitamin C, B, karoteny, antho- kyanová barviva, org. kyseliny.

Ve farmacii se používají hlavně květy, které působí snížení horečky a usnadňují pocení. Používají se proto při horečnatých onemocněních z nachlazení, při úporném kašli a angínách nebo jako součást uklidňujích nervových přípravků. Jako léčivá rostlina nemá bez černý v lidovém léčitelství konkurenci. Je osvědčeným lidovým potopudným, močopudným a "krev čistícím" prostředkem. Osvědčuje se taky při migrénách a ischiatických zánětech. Výluhy z květu bezu černého se používají i v kosmetice k omývání uhrovité pleti. Doporučuje se i maska z květu bezu černého, lípy a heřmánku. Plody se užívají v lidovém léčitelství a potravinářském průmyslu (šťávou z bezinek se přibarvují červená vína nebo se přímo zkvašují na bezinkové víno, připravují se z nich marmelády, kompoty a sirupy). Čerstvé plody - bezinky mají mírně projímavý účinek. Stejně jako květy se používají při chorobách z nachazení, jsou osvědčeným potopudným a močopudným prostředkem.
[top]


Heřmánek lékařský
vnitřně - 1 kávová lžička na šálek nálevu, pije se několikrát denně; zevně - 3 polévkové lžíce na 5l nálevu k výplachům a ke koupelím.
Upozornění: u lidí alergických na složnokvěté rostliny může heřmánek vyvolat alergické reakce.

Lidově zvaný též kamilky, marunka, harmaníček, rumánek. Je pravděpodobně nejznámější ze všech léčivek. Roste především v teplejších oblastech na polích, podél cest a na rumištích. Sbírá se květ, doba sběru květen - říjen. Vedle celé řady obsažených látek je nejdůležitější éterický olej složený především z chamazulenu a alfa-bisabololu.

Heřmánek má výrazné protizánětlivé účinky, dezinfekční účinky, uvolňuje křeče, působí proti nadýmání, podporuje pocení, má i mírně uklidňující, adstringentní a žlučotvorné účinky. Heřmánek je prostředkem k léčení nemocí kůže a sliznic, zejména zánětů. Z tohoto důvodu se často přidává do mastí s hojivými účinky, do pleťových prostředků, olejových lázní a mýdel. Užívá se zejména při onemocnění zažívací soustavy, při žaludečních a střevních potížích, při zánětech močových cest a průjmech, často při nachlazení. Zevně se používá k obkladům a koupelím na rány, spáleniny a zánětlivé onemocnění (např. záněty dutiny ústní, dásní) a k výplachům. Vnitřně se uplatňuje hlavně proti nadýmání a žaludečních poruchách. Heřmánek je nenahraditelná léčivka v dětském lékařství, kterou lze ordinovat v léčbě trávicích poruch i kojencům.
[top]


Kopřiva dvoudomá
1 čajová lžička na šálek odvaru. Pije se 3x denně.

Lidově zvaná žahavka, žíhavka, žihlava, prhlinka. Je rozšířena jako vytrvalý plevel téměř po celém světě rostoucí hromadně na rumištích a pustých místech, hlavně na půdách bohatých dusíkem. Sbírá se list, popř. nať, doba sběru červen - září.

Slouží jako surovina pro izolaci chlorofylu, který má protizánětlivé a dezodorační účinky, působí velice příznivě při hojení ran, urychluje epitelizaci a granulaci pokožky. Kopřiva je velice oblíbená v lidovém léčitelství. Používá se jako močopudný, protikrvácivý, protirevmatický a protizánětlivý prostře- dek, ale i při chudokrevnosti a jako prostředek pro zvýšení tvorby mléka. Lze ji použít jako podpůrné léčivo při cukrovce a proti jaterním a žlučníkovým onemocněním. Mladé kopřivy bývají také součástí tzv. jarní krev čistící kůry. Široké uplatnění našla kopřiva i v kosmetice, zejména vlasové. Bývá součástí různých šamponů, příp. také koupelí.
[top]


Máta peprná
1 - 2 kávové lžičky na šálek nálevu, pije se 3x denně před jídlem

Je to vypěstovaný kříženec divoce rostoucích druhů mát (zejména máty vodné, klasnaté a dlouholisté). Pěstuje se v několika kulturních odrůdách ve většině evropských zemí na velkých plochách. Nejlépe se jí daří v lehčích humózních půdách s dostatkem vláhy a světla v teplejších chráněných polohách. Pro farmaceutické účely jsou vhodné jen odrůdy, které mají typické složení silice s mentolovou příchutí. Sbírají se listy, bohatě olistěná nať, doba sběru červen - červenec.

Máta tlumí a odstraňuje křeče zažívacího ústrojí, podporuje chuť k jídlu, působí proti nadýmání, upravuje činnost žlučníku apod. Má i osvěžující a protizánětlivé účinky. Příznivě působí na nervovou soustavu, neboť silice potlačuje citlivost nervových zakončení. Nejčastěji se používá ve formě nálevu ze samotné drogy nebo v čajových směsích. Mátová silice se používá také jako kloktadlo, k inhalacím při zánětech hrtanu a průdušek, zevně ke koupelím při revmatismu a kožních vyrážkách. Mentol bývá součástí protirevmatických a osvěžujících mastí a mazání, dále je v kosmetice nezbytnou surovinou pro výrobu zubních past, ústních vod a různých krémů. Dodává jim příjemnou vůni a při styku s pokožkou chladivý pocit.
[top]


Mateřídouška obecná
2 kávové lžičky na šálek nálevu. Pije se 2 - 3krát denně.

Lidově zvaná mateřinka, Douška mateří, vonný tým, chodec. U nás se vyskytuje v celé řadě navzájem si podobných a blízce příbuzných malých druhů, mezi nimiž zatím farmacie nečiní rozdílu, ikdyž z hlediska složení účinných látek nejsou zcela shodné. Roste převážně na suchých travnatých stráních, písčinách, teplých vápencových podkladech, stepích, ale i loukách, mezích a některé i ve světlých lesích. Pro léčebné účely se sbírá nať - vrchní nezdřevnatělé části. Suší se rychle ve stínu, neboť její silice nesnášejí vyšší teplotu než 40°C a při vyšších teplotách těkají a droga se stává neúčinnou. Doba sběru květen - srpen.

Thymol má velmi silné antiseptické účinky (bakterie ničící), je netoxický a zevně prokrvuje. Droga, případně extakt z ní se používají jako účinný prostředek proti kašli, dobře rozpouštějící hleny. Doporučuje se při chřipce a jiných onemocněních, při kterých je dobré se vypotit. Také se užívá při žaludečních a střevních potížích, proti nadýmání nebo k dezinfekci močových cest a jako protiprůjmový prostředek.
Zevně se droga používá k obkladům na zánětlivá onemocnění pokožky, jako kloktadlo s dezodoračním a dezinfekčním účinkem, při zánětech dutiny ústní, k posilujícím koupelím a při revmatismu. Mateřídouškovou silicí se parfémují mýdla a koupelové přísady.
[top]


Meduňka lékařská
1 kávová až polévková lžíce na šálek nálevu, pijí se 2 - 3 šálky denně.

Lidově zvaná melisa, včelanka, včelník, matečník, lemonika, planá máta. Pochází z východního Středozemí, ale odpradávna se pěstovala jako léčivá a medonosná rostlina. Nejlépe se jí daří v dobře obdělávaných, hlubokých výživných půdách. Vyžaduje slunnou polohu a dává přednost sušším stanovištím. U nás se pěstuje v polních kulturách. Lze ji rozeznat od ostatních hluchavkovitých podle výrazné citronové vůně. Sbírá se list a nať bohatě olistěná, doba sběru červen - srpen.

Užívá se buď samotná nebo v čajových směsích ve formě nálevu nebo lihového extraktu. Doporučuje se hlavně jako prostředek uklidňující, zejména při poruchách nervového původu, nespavosti a bušení srdce, dále při poruchách zažívání a při žaludečních nevolnostech. Zvyšuje a podporuje tvorbu žluče a zabraňuje nadýmání. Příznivý účinek má i při chorobách z nachlazení a chřipkových stavech. V lidovém léčitelství byla doporučována ke kou-pelím při revmatismu a ke kloktání. Z lihových výtažků se vyrábějí prostředky proti bolestem hlavy a nervovým stavům. Má uplatnění v kosmetice i parfumerii. Proslula jako přísada do likérů v tzv. karmelitském lihu či karmelitských kapkách, jež jsou užívány dodnes.
[top]


Šalvěj lékařská
vnitřně - 1 kávová lžička na šálek nálevu
zevně - 1 polévková lžíce na šálek nálevu k obkladům a ke kloktání.
Tento druh šalvěje nelze zaměňovat za domácí šalvěj luční rostoucí hojně na loukách a na suchých stráních.

Lidově zvaná babské ucho, koníčky, smrtky. Je to polokeř, původní ve středozemní oblasti, zejména na suchých slunných stráních a skalách. Často se pěstuje v zahrádkách, v teplejších oblastech někdy i zplaňuje. K lékařským účelům se používá již od starověku a má svůj medicínský význam dodnes. Pěstuje se v polních kulturách v několika odrůdách, které se liší vzhledem a bohatostí květů. Sbírá se list, nať, doba sběru květen - červen.

Šalvěj má všeobecný desinfekční účinek. Vnitřně se užívá jako prostředek proti pocení, zejména nervového původu (např. při nočním pocení v období klimakteria, v pubertě a při plicní TBC), působí protizánětlivě a uklidňuje poruchy zažívacího ústrojí, má protihlístové účinky a snižuje sekreci žláz včetně sekrece mléka. Doporučuje se při chorobách jater a žlučníku. Vzhledem k vysokému obsahu toxického thujonu nelze doporučit dlouhodobé podávání ve vyšších dávkách! Největší uplatnění má však zevně jako desinfekční prostředek ve formě kloktadla při zánětech a poraněních dutiny ústní, po zubolékařských zákrocích a jako podpůrné léčivo při bolestech v krku a nemocech z nachlazení. Pro svůj protizánětlivý a antimykotický účinek se používá také k přípravě obkladů při zánětech, k vymývání zanícených ran a výplachům při výtoku. Z natě se destiluje silice (Oleum salviae), která má stejné použití.
[top]


Třezalka tečkovaná
1 kávová lžička na sklenku nálevu, pije se 2x denně.

Lidově zvaná krevníček, svatojánská bylina, prostřelenec, čarovník. Je rozšířena po celé Evropě, severní Africe, v Asii až do střední Sibiře. Dobře snáší sucho a je velmi hojná na slunných místech od nížin do hor. Často tvoří rozsáhlé porosty na suchých slunných stráních, na mezích, pastvinách, podél cest, na pasekách a ve světlých lesích. Setkáme se s ní však i v pobřežních houštinách a na vlhkých místech. Bývá občas zaměňována za další podobné druhy, nejvíce za třezalku skvrnitou, která roste hlavně na horských a podhorských loukách a má čtyřhrannou lodyhu, zatímco třezalka tečkovaná oblou. Sbírá se nať, doba sběru červenec - srpen.

Vyznačuje se celkově uklidňujícím účinkem, zejména při nemocech zažívací a vyměšovací soustavy spojených se žaludečními, jaterními, žlučníkovými a ledvinovými obtížemi. Doporučuje se také při předrážděnosti a neklidném spánku. Pro své protizánětlivé a hojivé účinky se používá zevně do koupelí na hemoroidy, k obkladům na rány a ke kloktání. S oblibou se k léčbě popálenin, kůže spálené sluncem a zanícených ran používá třezalkový olej nebo mast z třezalky. Stále větší má uplatnění třezalka v kosmetice. Z jejího oleje se vyrábějí přípravky s hojivým a regeneračním účinkem, jež se osvědčují k ošetření suché a popraskané kůže.
[top]


<<< zpět